| 27.června před ostravskou radnicí
| Konečně odjezd
| O nějaký tisíc kilometrů dál první ráno v Litvě. V Polsku jsme potkali Holanďana na ležatém kole (v pozadí u stěny). Jmenoval se Sjaak, pro jeho kolo a absolutně bílou pokožku jsme mu říkali Světlý ležák a jel s námi až do Finska.
| Setkání s Václavem a Jitkou jejichž účelem cesty nebylo jen poznání nových krajů, ale i rozšíření rodu. Na fotce bohužel nejsou jelikož fotili nás se Světlým ležákem. Gratulujeme a těšíme se na nového cyklistického šílence.
| Zvláště ke konci cesty běžná expediční činnost. Defektů jsme prodělali zhruba třicet, včetně jednoho na mraky rozsekaného pláště, který se mi povedl zničit přetlakováním u autopumpy v Litvě, kde nefungoval manometr.
| Ležák se na nás díval za jízdy zdola, ale když se postavil, bolelo mě při diskusi za krkem. Více jak dva metry jsou znát.
| Všichni jezdí po světě s obytným přívěsem. Našemu jsme přezdívali Neodbytný přívěs a na mnoha místech zavazel v provozu ostatních. Zde jsme však bez problému stáli s vozíkem přes celou cestu více jak hodinu a nikomu to nevadilo. Nikdo tam totiž neprojel...
| Hora křížů je, po hlavním městě Litvy Vilniusu, druhou největší atrakcí. 15 km severně od Šiauliai.
| 8 metrů vysoký kopeček je v dnešní době pokryt 20 000 kříži a byl náboženským symbolem. Za ruské okupace jej Rudá armáda zplanýrovala a po revoluci se tradice stavění obnovila a dnes Hora křížů symbolizuje svobodu Litevců.
| Poprvé u moře. V lotyšském přímořském letovisku Jurmala asi 40 kilometrů od hlavního města Rigy.
| Staré město v Rize. Tyto čtvrtě mi už nepřipadají zajímavé, jelikož se vyskytují v každém větším městě a dle mého názoru jsou skoro stejné. A ať nevypadám jako barbar, tak já mám nejraději stavby na kopcích a především přírodu.
| Odpolední odpočinek se zpravidla odehrával na autobusových zastávkách. Někdy komfortně se střechou, jindy zase bez ní. Jako třeba tady v Lotyšsku.
| Dejte si bacha. Z Lotyšska do Estonska jsou pouze tři hraniční přechody, které mohou využívat lidé, kteří nežijí v Pobaltských státech. A i když v mapě byla zakreslena cesta mezinárodního významu, celník se na nás usmál a poslal nás po osm metrů široké šotolince zpátky.
| Helsinské městské kolo zdarma k zapůjčení
| Romanticky zahleďěn na obrovské zámořské koráby. Že bych toho nechal a jel se trochu projet po Baltu...?
| I když si připadáme velcí,tak přece jen se na světě vyskytují i o malinko větší drobečkové. Jako třeba tato džunka s přiléhavým jménem Popelka.
| Standa Vydra se svým hliníkovým silničním bolidem a nápisem LAZY OTTER od kamarádů, který znamená: "líná vydra". Jezdil 150 - 200 kilometrů denně, což mi zrovna moc líné nepřišlo. Měl za sebou trasu kolem Baltu v našem protisměru, ale s velkým procentem trajektů podobných Popelce.Stando slíbil jsi napsat, tak se ozvi.
| První co spatříte při vjezdu z trajektu do Helsinek jsou několikametrové sochy krav vytvořené z vraků aut. Zajímavé přivítání.
| Kousínek od Helsinek je na ostrůvku skanzen s několika desítkami budov z celého Finska.Vstup zdarma.
| První plánovaný den volna na mořském molu 60 km východně od hlavního finského města. Kulinářské umění rozjela Eva na plné pecky a výsledkem byly plněné borůvkové knedlíky z kynutého těsta.
| Ve Finsku stejně jako v Pobaltských státech jsme se pohybovali po šotolinkách. Prvních 20 km je příjemných, 40 se dá v pohodě přežít, 60 už je krutých a přes 60 km za den je již více než zdrcující.
| Naše nadšení z jezer nebralo první dny konce. Po týdnu už se jen ozývalo:"Hele, zase voda", "Vpravo hladina", "Tamhle je zase jezero". Našim rodičům značícím si náš postup do mapy podle odesílaných SMS, se taky určování polohy v několika po sobě odeslaných zprávách typu: "někde uprostřed jezer", moc nelíbilo.
| Rána byla hold vždycky krušná.
| Nejkrásnější finský hrad Olavonnlina v městě Savonnlina je již přes 100 let využíván ke komerčním účelům. Po zakrytí nádvoří obrovským stanem se tam pořádají operní a filmové festivaly evropské úrovně.
| Ve Finsku jsme velice často spali v podobných budečkách často vybavených ohništěm s připraveným dřevem, aby návštěvníci neničili okolní zalesnění. Jako by ho měli málo, že...
| Největší dřevěný kostel ve finsku s kopulí vysokou 27 metrů. 30 km severovýchodně od Savonnliny ve vesnici Kerimaki.
| A jeho interiér s napodobováním mramoru na sloupech a smístem pro sezení 3000 lidí.
| Loučení s Sjaakem proběhlo bez slziček... Jeho poslední fotka s tandemovou tématikou.
|
| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |