2.DEN Čadca-Žilina-Trenčín-Piešťany
3.DEN Piešťany-Galanta-H-Gyor
4.DEN Gyor-Papá-Sumeg
5.DEN odpočinkový den Sumeg-Balaton-Hevíz
6.DEN Hevíz-Rum-Ják
7.DEN Ják-Koszeg-A-Rattersdorf-H-Sopron-A-Eisenstadt
8.DEN Eisenstadt-Wien-Obersdorf
9.DEN Obersdorf-CZ-Břeclav a dál víceméně každý sám
Takto jsme vypadali na začátku naší pouti v Ostravě na Masarykově náměstí u morového sloupu. Všichni ještě čilí, čerství a především čistí...
Podél Váhu lze potkat mnoho hradů resp. jejich zřícenin. Ať už je to Trenčín, Beckov, Čachtice, Červený kameň, nebo tento klášter z 13.století. My jsme viděli první dva jmenované a samozřejmě vyobrazený klášter. Na Trenčínském hradě jsme měli hodinu a půl pauzu a dokonale jsme si jej mohli prohlédnout. Stálo za to vydrápat se s koly až nahoru, i když po samotném hradě se jezdit nedá. To byl docela problém jelikož kola vážila každé kolem čtyřiceti kg a s takovými trucky se dá pouze jezdit, ne je kamkoliv tlačit. No prostě děs a hrůza.
V Maďarsku se nám zdálo, že není tolik památek jako v naší republice, nepočítáme-li Budapešť, což je úplně jiný svět. Narazili jsme však docela náhodou na krásné opevnění nedaleko Balatonu. Po dlouhé době jsme viděli nějaký kopec a hle, na něm hrad. Šílenstvím bylo se k bráně vyhrabat na našich naložených kolech. Sklidili jsme za to však velký aplaus od převážně německých turistů. Dovnitř jsme se však nepodívali, protože jsme počítali ještě s návštěvou dalších maďarských památek, které nás spíše zklamaly. Navštívili jsme tedy ještě zámek v hlavním městě oblasti Západního Balatonu Keszthelech.
Další jistě velice zajímavou zastávkou pro toho, kdo by se v oblasti Balatonu pohyboval déle by bylo město Tihany a v něm údajně nejkrásnější kostel v Maďarsku. Nedaleko Keszthel je termální koupaliště Hevíz s vodou, která se co dva dny vyměňuje a má přes 30 stupňů. Poněkud slabší už je kostel ve vesnici Ják, který je na mapách deklarován jako velice zajímavý. Toto místo nás však velice zklamalo a navíc jsme zde opravili přinejmenším 4 defekty. Zpropadená díra. Zato gotický kostel v Koszegu se zdobeným interiérem opravdu stojí za to.
Praktický cíl naší cesty: obrovské jezero Balaton, které Maďarům nahrazuje moře. Upozorňujeme, že mnohé pláže jsou placené a najít jakýkoliv přístup k vodě bude asi těžké, alespoň v Keszthelech. My jsme se brodili do půli lýtek v bahně, než jsme si mohli trochu zaplavat. Očistit pak bláto z nohou bylo zážitkem, na který se nezapomíná. Mýt nohy v ešusu, no comment...
Když projedete přes vesnice Rum, Kám a Ják, tak Vás napadne: do žaludku a rychle! My jsme však měli Fernet a ten byl určen k léčebným účelům. Protože však k žádným zdravotním komplikacím nedošlo, padl za vlast poslední noc v Rakousku. Ta navíc byla zajímavá tím, že nás ve 2:30 vzbudil 5 metrů od nás orající traktor. Docela příjemný zážitek zvláště když spíte najblíže k poli.
Původně zněla dohoda, že se vyfotíme u každé cedule nového státu. V Polsku se však žádná pořádná cedule nevyskytovala, tak jsme se vyfotili u nejbližšího ukazatele. Na Slováky jsme přejížděli po turistické značce, takže taky žádná cedule nebyla. V Maďarsku se nám to konečně povedlo, ale fotka je rozmazaná. Takže to zbylo až na Rakušáky. Mohli jsme se u ní dokonce vyfotit víckrát, protože jsme během jednoho dne překročili třikrát hranice.
V Rakousku jsme zamířili k Vídni. Všem vřele doporučujeme k takovéto akci použít nějakou cyklistickou mapu, protože vjezd i výjezd z hlavního města Rakouska je doslova zaprán automobily a cyklista je i při velké benevolenci Rakušanů neustále ohrožován na životě, přinejmenším výfukovými plyny. V centru Vídně už perfektně fungují cyklostezky a měli jsme dokonce pocit, že cyklisté mají přednost. Vědomně jsme to nezkoušeli, ale v zápalu boje s kulturou se nám to párkrát podařilo.
Jan Galla, běžně zvaný Honza nebo Hans. Autor celého tohoto zpropadeného šílenství i této internetové stránky. V praxi pak navigátor, filmař a prý taky docela dobrý kuchař. O jeho navigátorských schopnostech by bylo možno polemizovat, protože ze 40km se obvykle stalo 60 až 80 a věta: "Odtud jsme měli přijet, pánové", po které následovalo ukázání rukou na silnici přicházející z jiné strany, taky nebyla z těch méně častých.
Jan Červinka, alias Červ. Mezi námi, docela příhodná přezdívka. Vrtal se prostě ve všem. V chlebu, salámu, špicích, duších, pláštích atd. Jinak kluk, který z nás byl nejvíce v pohodě. Jeho žluté kolo se vyznačovalo krásnými oranžovými pneumatikami s nádherným sytým vrněním, které někteří charakterizují jako zvuk přibližující se rozhekané Karosy, jiní jej považují za rozjíždějící se pantografovou lokomotivu. Nakonec to ale vždy byl jen Červ...
Jan Zámečník, neboli Zámek či Hans. Nejedl, nepil, ke konci už ani nejel, což však bylo způsobeno něčím jiným. Perfektní bankéř naší malé expediční pokladny. S Červem jsme se mohli najíst až po té co jsme vyvinuli hrubé násilí a nebo když byl zrovna na záchodě. Typický svou krásnou přesvědčivou helmičkou.
Další fotografie
HUNGARY
Gyor
Koszeg
Keszthely
kukuřice
BALATON
zámkův zadek
labutě
bahno
a ještě jednou bahno
WIEN
státní opera
chrám
Hofburg
Stephansdom
ZBYTEK
Cieszyn
Polsko
Eisenstadt
A kdo nám k této cestě dopomohl?
Především pan Martin Lukeš z Ostravy-Michálkovic a jeho firmaLUCYS. Připravil nám kola a držel nám palce. Další podporu jsme získali od společnosti 
z Lanškrouna, která nám poskytla špičkovou helmu MANGO
Dotazy posílejte na adresu: zelveto@centrum.cz , rádi Vám odpovíme.